PLEMENNÝ STANDART
Povaha :
Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
Historie :
Již římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a nevzhledná. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský dole gudbransdal je přímým potomkem fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".
Domovina
Fríský kůň pochází z Holandska a je typický svou černou barvou, bohatou hřívou, hustým, dlouhým ocasem a mohutnými rousy na nohách. Jeho uplatnění je v drezůře, kočárovém ježdění a dnes také v rekreačním ježdění. Tito koně byli vyhledáváni již ve středověku pro rytířskou jízdu, údajně i český král Ludvík Jagellonský jel v bitvě u Moháče v roce 1526 na frísu a počátkem 19.století se František I. zasloužil o založení menšího chovu v Kladrubech. Popularita fríských koní je v současné době veliká, a to nejen pro jejich nádherný exteriér, ale i povahové vlastnosti. Jsou to abnormálně klidná, dobře ovladatelná a bezproblémová zvířata. Nejsou lekaví a jsou velice přizpůsobiví jak k ostatním zvířatům, tak i k novému prostředí. Jejich obliba je tak velká, že vznikají další chovy po celé Evropě, ale i za oceánem. V předválečném období hrozil zánik tohoto prastarého plemene pro nedostatek jeho uplatnění, o opětovnou záchranu se zasloužila holandská královna Beatrix, která založila Asociaci chovu fríských koní v Holandsku, řídící chov koní na celém světě.
V současné době se chovají ve třech liniích:
1. Barokní - nejméně chovaný typ, považován za staromódní .(Jiného názoru by mohl být pan Marian Roden, kterého lze vídat na různých výstavách se svým hřebcem právě v barokním kostýmu při ukázkách barokní elegance).
2. Střední - univerzální - nejpočetněji zastoupeni, jedinci vhodní jak pod sedlo tak do zápřahu.
3. Moderní - jedná se o "lehčího" fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.
Standart
Kůň s harmonickou a souměrnou stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma a inteligentníma očima, má menší pohyblivé uši, jejichž špičky směřují lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený krk přiměřené délky, záď je dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít příliš velký sklon. Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá. Končetiny jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné se čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým vznosem končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na nohou a krásným dlouhým ocasem. V krátkosti - kůň s elegantním a hrdým zjevem, temperamentní, pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální kohoutková výška ve 3 letech je v průměru 1,60 m, v
dospělosti 1,58-1,65 m.
HLAVA – Má být ušlechtilá a výrazná, ne příliš dlouhá a dostatečně široká. Menší pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání, oči jsou velké a živé. Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry, uzavřené pysky a zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou k hlavě přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava je zřetelně "suchá a dobře nasazená v šíji".
OČI – v poměru k hlavě menší, výrazné, živé a bystré
UŠI – krátké, úhledné a pohyblivé
KOSTRA –velmi kvalitní, silná, masivní s výraznými suchými, dobře utvářenými klouby. Díky silné kostře se koně obsedají dříve než v šestém roce, kdy je zcela ukončen celkový vývin koně.
NOHY – Přední musí být správně umístěné, z pohledu ze předu mají být rovné s přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z boku tvoří spěnka se zemí úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin nemají být moc dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s pevnou a zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře pohyblivé, úhel hlezna je 155˚.
Plec
Je pohyblivá a především "stejnoměrně navazující na záď". Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva, mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná. Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko nasazený.
Lopatka
Dostatečně dlouhá a šikmá. Plec prostorná, společně s předními končetinami a svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď hluboká, nemá být příliš široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Barva
vždy vraník bez odznaků, setkáváme se zde s mnoha odstíny černé barvy- od červeného, až po kovově modrý nádech, povolený je odznak na hlavě do velikosti kvítku, jiné bílé chlupy jsou povoleny pouze samostatně (např. okolo tlamy, na čele), popřípadě bílé prameny v hřívě, ale nikdy nesmějí mít odznaky na nohách. kolem roku 1700 však bylo jen 50 % vraníků, v roce 1879 ještě 10% jiných barev a v roce 1928 byla do plemenné knihy zapsána ještě i hnědá klisna. Dodnes můžeme občas vidět hnědáka, spíše však na sportovních kolbištích.
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický, vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný "jdoucí dopředu s dobrým pohonem vpřed", vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím vznosem a s vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň "plaval". Požadovaná je dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů končetin.
Cval
"Veselý a pomalý" cval s dostatečným posunem vpřed, opět vycházející ze zadních končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře pohyblivé.
Využití
Fríský kůň se využívá v různých sportovních odvětvích: těžký tah, drezura ve spřežení, vícespřeží, vytrvalostní soutěže, drezura pod sedlem, pracovní využití, rekreace.
CHARAKTER - Tito koně jsou naprosto jedineční, jsou to koně naklonění člověku, inteligentní, ochotní spolupracovat a učit se. Jsou klidní, nelekaví a dobře se přizpůsobují novému prostředí. Přímo chtějí vyhovět člověku, jsou velmi přátelští a to včetně odrostlých hříbat i hřebců. Jsou skromní a při vhodném ustájení mohou být celoročně na pastvinách, ale nesnášejí průvan. Jsou to vynikající koně do rodiny. Jsou poslušní, inteligentní, klidní, mírní, přátelští až přítulní, nelekaví a hraví.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene , hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mj. i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR , sev. Afrika apod.)
VYUŽITÍ - Již odezněly ty doby, kdy se tito vraní koně používali výhradně v pohřebnictví. Díky své živosti a temperamentu je tento kůň využitelný jako jezdecký, obzvláště pro drezúru, za což vděčí mimo jiné i vysoké akci. Vyniká však jako tažný kůň, zejména kočárový, jelikož je skvěle vyvážený a v postroji se pohybuje energicky, velmi působivě, má pro tento účel skvěle utvářené tělo a povahu. Ve vícečetném zápřahu se dokáží tito koně obdivuhodně sladit i bez velké námahy vozataje. Dokáží ale tvrdě pracovat v tahu i nošení břemen, v čemž se frísové osvědčili i na velké vzdálenost, při velmi skromných podmínkách, aniž by pozbyli, navzdory své majestátné kráse a eleganci ochotu k práci. Ve své vlasti fríský kůň tahá proslulé tradiční závodní dvojkolky, fríské gigy (sjaas) a na ledovém jezeře se konají tradiční klusácké dostihy ve speciálních saňových sulkách ( arreslee ). V druhé polovině 70. let zapřahal čtyřspřeží frísů Tjeerd Velstra, světová jednička ve vozatajství. Vraníci tvoří také ceremoniální ekvipáž holandské královny Beatrix,která založila KRÁLOVSKOU ASOCIACI CHOVU FRÍSKÝCH KONÍ. Efektní vzhled je předurčuje k uplatnění ve filmech. Stejně populární jsou i v cirkusech, k nám je jako jeden z prvních dovezl drezér a cvičitel Robert Štipka. (Hřebce Romea jste mohli např.obdivovat na Slavnostech koní Kinských v roce 1998.) Jiný fríský hřebec Romke 234 se podílel na regeneraci chovu starokladrubského vraníka a jeho synové vynikali stejnými chody. Dnes je frís stále oblíbenějším „hobby koněm“, mnoho lidí podlehlo jeho kráse a začali se věnovat i tzv. baroknímu ježdění.
Hříva se nestříhá a neprotrhává, ani nekartáčuje, jen probírá prsty. Na spodní části holeně a na spěnkách má dlouhé husté rousy . Fríský kůň má vysoký krok, který je mu vrozený, takže vypadá neobyčejně hrdě, jak pod sedlem tak v zápřeži. Je poslušný a citlivý.
Hříbata se rodí s vlnitou srstí, která připomíná persián ta se postupně mění a do jednoho roku se většinou vytratí úplně .